Když byl ještě mládežník…

kaslik1

Milan Kašlík druhý zleva (jasně se identifikuje výrazem v obličeji), první zleva Lumír Michálek (bratr Leoše Michálka), druhý zprava Jarek Lauterbach (tatínek Renka Lauterbacha), fotografoval Pavel Horák st. při návštěvě brněnské mládeže na podzim roku 1968 v Luhačovicích.

Jemu vděčíme za mnohé…

…možnost jezdit na lesní brigády…

lesni brigada 1

 

…na mládežnické kongresy…

okluky5

 

…okrsková shromáždění mládeže, Mírák, Veletržní, Rozloučení s létem, Beskydy, Volejbalovou advent ligu…

a nakonec i UVÍTÁNÍ LÉTA!

P6180878.jpg

 

A pak přišla smutná zpráva:

Ve čtvrtek 22. února náhle zemřel ve věku 56 let Milan Kašlík, dlouholetý kazatel a vedoucí oddělení mládeže Moravskoslezského sdružení Církve adventistů sedmého dne. V současné době pracoval jako ředitel základní školy a v církvi jako vedoucí oddělení dětských sobotních školek.

„Bratr Milan svou prací významně ovlivnil mnoho mladých lidí a nasměroval jejich životy k duchovním hodnotám,“ řekl Pavel Šimek, předseda Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne.

parteMK

Slova br. Pavla Šimka na smutečním obřadu:

Vážená zarmoucená rodino, vážení smuteční hosté,

ta zpráva udeřila jako blesk. Stále se bráníme ji přijmout. Manžel, tatínek, dědeček, bratr, švagr, strýc, ale také kazatel, učitel, ředitel, soused, kamarád, bratr v Ježíši Kristu, pan Milan Kašlík zemřel náhle ve čtvrtek 22. února ve věku 56 let. Bude nám chybět. Nejvíce tobě, Jani, vám dětem, Martine a Lydie, Janinko a Andreasi, Dane a Ondro, a vnoučatům Alexandrovi a Natálce a i té další, která se brzičko narodí a možná i těm dalším… kterým se bude jen vyprávět, jaký dědeček byl. Bude chybět jeho sestrám Věrce a Evě s rodinami. Bude chybět žákům. Bude hodně chybět církvi… Bude chybět nám všem.  Proč jen musel odejít – tomu nerozumíme.

Zvolili jste krásný biblický verš na smutečním oznámení. Dovolím si ho přečíst v širším kontextu z Božího slova:

Amen, amen, pravím Vám, vy budete plakat a naříkat, zatímco svět se bude radovat, budete se rmoutit, ale Váš zármutek se promění v radost. Zanedlouho mne nespatříte, a zanedlouho mne opět uzříte. Vy nyní máte zármutek, uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme.

To jsou slova Pána Ježíše, když se loučí se svými milými učedníky. Bylo to před jeho smrtí, vzkříšením a odchodem z této země k nebeskému Otci. Už nebude se svými učedníky. Také jim bude moc chybět. Miloval je a oni milovali jeho. Právě pro tu velkou lásku, kterou prožívali, pro ten čas, kdy byli spolu, Ježíš jim naprosto otevřeně říká: Teď budete plakat, budete teď naříkat, vaše okolí, svět se může radovat, ale vy ne. Protože když odejdu, bude vás to bolet a budete naříkat. Ježíš je nechlácholí, to přebolí, čas to zahojí. Ježíš neříká to nic, zvyknete si. Ježíš ví, že čím bohatší vzájemný život v lásce, tím větší bolest, truchlení a pláč.. Rmoucení, bolest a nářek zůstane, dokud se znovu s tatínkem neuvidíte. Až pak se to změní… Ježíš naprosto zná, vnímá vaši bolest a zármutek, nezlehčuje ji. Ale v tuto chvíli je vám zároveň nejblíže, aby vás držel, konejšil, ujišťoval o své lásce a dával vám naději.

Poté co Ježíš odešel z této země, učedníci mnohokrát plakali, prožívali zármutek. Čím nyní žili, byla naděje, že Ježíš znovu přijde a oni s ním budou. Proto to každému říkali: Ježíš přijde. Přijde znovu. Věřte Ježíši.  To druhé, co jim ulehčovalo bolest a zármutek byly vzpomínky na Ježíše. To je důvod, proč máme evangelia. Museli vzpomínat, vyprávěli si o něm a Boží Duch je vedl, aby to zapsali. Evangelia jsou vzpomínky na Ježíše Krista.

Že to je skutečnost, jsem mohl poznat včera u vás na návštěvě. Ta obrovská bolest a nepopsatelný zármutek je svědectvím vaší neskutečné lásky k tatínkovi. Přesto v té bolesti, když jsme začali vzpomínat, Jani, na Milana, děti na svého tatínka, bylo nám najednou jaksi lépe a příjemněji, že? Mnohému jsme se i usmáli a především jsme cítili vděčnost Bohu za to, že ti Bůh dal takového Milana, vám dal takového tatínka. Zavzpomínejme znovu na něj, znovu ať je nám o trošinku lépe..

Dovolím si o něm hovořit jako o Milanovi, bratru Milanovi, tak jsme jej mnozí znali, vy co jste jej znali třeba jako kazatele, učitele nebo ředitele či souseda, dosaďte si to své.

Bratr Milan se narodil 3.2. 1951 v Želešicích u Brna manželům Marii a Josefovi Kašlíkovým. Měl dvě starší sestry, Věrku a Evu. Žili velmi skromně, tatínek mu zemřel, když měl Milan 7 let. I když na základní škole měl samé jedničky, nepřijali ho na žádnou střední školu, protože rodina byla praktikujícími křesťany. Tak se vyučil nástrojařem. Pak přišlo uvolnění v 68. roce a Milan se rozhodl studovat teologický seminář s touhou  stát se kazatelem. V 73. roce po ukončení studia nastoupil jako kazatel zde do Vyškova. Mladý svobodný kazatel se zamiloval ještě do mladší, svobodné a krásné dívenky Jany. Nejdříve s ní zpíval duety, pak ji vyučoval bibli, pak ji připravil ke křtu, připravil pro manželství …, pak zde byla svatba. V 75. roce.

Zároveň však v tomto roce se znelíbil státním úřadům kvůli aktivní práci s mladými lidmi, to byla již doba tvrdé normalizace. Bratr Milan ztratil státní souhlas a nemohl dělat kazatele, a tak pracoval na stavbě. Po půl roce získal  znovu povolení k práci duchovního ve Veselí na Moravě a Kyjově. Uplynulo 6 měsíců a dozvěděl se, že znovu ztrácí souhlas pro svou aktivitu. Milan zašel přímo na ONV za církevním tajemníkem a v osobním rozhovoru na něj Milan udělal takový dojem, že církevnímu tajemníkovi bylo líto vzít souhlas, ale protože už to bylo na kraji a kazatel Milan to měl na KNV spočítané, musel z kraje pryč. Církevní tajemník alespoň zařídil, že dostal státní souhlas na severu v Zábřehu na Moravě a Úsově. Tam už se stěhovali se synem Martínkem.

V Zábřehu byli 7 let, Milan zde byl velmi aktivní. Spolu s bratry a sestrami zde postavili modlitebnu. Zde se také narodila Janinka a Daniel. Další jejich místo působení, a to v roce 83 – 90, byla Ostrava. Sbor Ostrava Svinov a především sbor Ostrava Mariánské Hory.

Jsem vděčný Bohu, že bratr Milan byl i můj kazatel, v té době jsem byl členem ve Svinově.Za to, že jsem dnes kazatelem, děkuji také Milanovi, protože mi byl vzorem opravdového kazatele.

V roce 90 byl zvolen  tajemníkem mládeže. Tuto služebnost v působnosti Moravskoslezského sdružení, ale i nějakou dobu Československé unie, vykonával až do roku 99. V Ostravě se narodil jejich nejmladší syn Ondra.

Pak zatoužil pracovat a pomáhat nejobyčejnějším a nejpotřebnějším dětem, které stály na okraji společnosti. Připravoval se svědomitě na tuto práci. Vystudoval pedagogickou fakultu a vybral si jednu z nejproblémovějších základních škol, kterou navštěvovali převážně Romové. Odměnou mu byly úsměvy těchto dětí a jejich láska k němu. Pane učiteli, říká mu malý cigánek, já si moc přeji, abyste byl na mé svatbě. Když v jeho třídě suplovala jedna učitelka a dala jim úkol napsat slohovou práci na téma Jaký je váš třídní učitel, vyjádření těchto obyčejných dětí bylo pro něj tak krásné a vzácné, že to nedával ani jiným číst.

Když bylo potřebné  starat se o manželčiny rodiče, rodina se přestěhovala do Komořan. Milan učil na ZŠ v Nížkovicích, kde se stal ředitelem této školy. Zároveň pracoval i pro církev jako vedoucí dětských sobotních školek při Československé unii. To je stručný životopis, který říká, co dělal a kde dělal. Daleko důležitější, než co dělal a kde pracoval, je, jak pracoval a jaký vlastně byl. Jak jsme jej znali?

Když jsem s mnohými vámi telefonoval a sdílel tu smutnou zprávu, že Milan zemřel, hovořili jste, jaký byl. Tedy několik střípků, které ukazují na velikost Milana, který obyčejný život naplňoval neobyčejnými věcmi.

Vážený muž, který nikdy nepřestal být klukem. Sportovec, který do hry víc než soutěživost vnášel hravost. Zatoužil mít koně. Tak si koně koupil a užil si ho. Pro něj každý úspěch, ať už druhých nebo jeho, byl velký. Zatoužil po paraglidingu. Sehnal si padák, jak měl ve zvyku starý opotřebovaný, a spolu se zkušenými kamarády vyšel létat. Když se mu podařilo vzlétnout sice jen dva metry nad zemí, zatímco jiní byli v oblacích, on byl přesto nejvýše. Alespoň podle hlasu, který vydával. Já letím, já letím, já letím.. Dokázal se radovat stále z nových věcí. Potřeboval si alespoň na ně sáhnout. Takový byl Milan.

Když měl teď narozeniny, přál si kolečkové brusle.‘To chceš jezdit po Komořanech na kolečkových bruslích? Pan ředitel přijede do školy na bruslích? Proč ne?‘ Když mu je nechtěli koupit, řekl, že si je koupí sám s dodatkem, že to ještě nezkusil. „Velký kluk“, který se s nadšením vrhal do všeho, čím mohl vytvořit dobrou atmosféru. Takový byl Milan.

Skromný, nikdy si na sobě nezakládal. Dokázal vnášet humor i do vážných věcí.

Nezapomenutelná jsou jeho stará auta.… Stará auta kupoval pravidelně, děti se často styděly, když musely skoro pravidelně roztláčet, protože ne vždy se dalo zaparkovat na kopci. Občas nedojel… ale vždycky se na místo nějak dostal…

Když jeli na tábor nebo jinou mládežnickou akci, Milan do auta dal nejdříve několik spacáků a molitanů navíc pro případ, že by někdo z mladých neměl a nebo mu byla zima. Opravdu myslel více na druhé. Nesl za ně zodpovědnost. Pak mohly do auta děti vložit své hudební nástroje, pak další věci. Auto bylo vždy využité do posledního místečka. Pod nohama, nad nohama až do stropu a vše s radostí. Takový byl Milan.

Milan byl muž, který dokázal fascinovat mladé lidi. Dokázal je stejně tak nadchnout pro malé i velké věci. I ty nejobyčejnější představil tak, že všichni si to zamilovali. Na táboře slíbil, že připraví zvláštní jídlo „delikates“ Děti vyzvídaly na náčelníkovi a náčelník Velký Havran, to byla jeho přezdívka, nic nevyzradil, nic nepřipravoval, jen tajemně vychvaloval. Těsně před večeří, vzal chleby, nakrájel je na kostičky, do misky nalil olej, na talířek vysypal vegetu a pak jim rituálně předvedl, jak se jí delikates. Napíchnul chléb na kus klacku, namočil ho nejdříve do oleje a pak jen špičkou chleba se otřel o vegetu a noblesně to vložil do úst s takovým požitkem, že Havranův delikates se stal hitem tábora a děti ho každý den žadonily. Měl dar nadchnout mladé lidi, dával jim prostor pro růst. Dokázal se za ně zasazovat a když se jim něco nepodařilo, nikdy je v tom nenechal. Takový byl Milan.

Milan byl citlivý k umění, především k hudbě. Děti, to, že jste dosáhly vzdělání a úspěchu v hudbě, vděčíte mamince a tatínkovi. Nejraději poslouchal, když jste hrály a zpívaly. Při večerních pobožnostech, když jste byly menší a doma, nebo když jste přijely na návštěvu, jste slyšely „Děcka zazpívejte něco..“ Děti zpívaly tatínkovi a mamince a On  se cítil nesmírně šťastně. Na oplátku museli rodiče zpívat dueta dětem. To byly krásné chvíle. Takový byl Milan.

Nikdy se nemohl nasytit hudbou. Když se mu zalíbila jedna píseň, kterou zpívala sestra Lidka Surdiová, Máří Máří Magdaléna, kdykoliv měl možnost, prosil: „Zazpívej Máří Magdalénu.“ Tak mu tu jednu písničku nahráli několikrát za sebou na celou kazetu. Všem už se ozpívala a lezla na nervy, jen on jí neměl nikdy dost. Takový byl Milan.

Jaký byl kazatel a vedoucí mládeže? Mám zde svědectví některých z vás: 

„Když jsem přišel poprvé do sboru CASD, Brno Střední, Milan byl první, kdo si mne všimnul a dal se se mnou do řeči. Jeho si Pán Bůh použil. To on mne vtáhl do mládeže. Povzbudil mne, abych si přinesl kytaru, hrál na kytaru s ním, a tak se v mládeži zapojil. On dělal do značné míry v mládeži atmosféru. Když se náhodou stalo, že nebyl, tak chyběl a kdekdo se ptal, kde je.“

„Když jsem se přihlásil na seminář, měl jsem radost, že se hlásí i on. Sedávali jsme spolu v jedné lavici a bydleli na jednom pokoji. Spolu jsme se na pokoji, na zahradě a v lese modlívali, a tak jsme jeden druhému umožnili nahlédnout si vzájemně do duše. Stal se mým blízkým přítelem. Uměl se zastat, čelit názorům druhých – i když byl sám proti většině. Nebyl „válečník“, ale modlitebník. Vážil jsem si ho.  Měl jsem ho rád.“

To potvrzuje i další jeho kamarád:

„Vzpomínám, že ve složitých diskusích, příp. bojích, dokázal zastavit se slovy: Kluci, pojďme se modlit…“

Modlitebník. Modlil se za Tebe, Jani, za Vás, děti, za vnoučata, za mladé lidi církvi. Modlil se za své kolegy i za své žáky. Takový byl Milan. Jsem přesvědčen, že Bůh si jeho modlitby pamatuje a nenechá je bez odezvy.

Jako vedoucí v církvi při různých výborových jednáních přinášel svou kreativitou mnoho dobrých nápadů a podnětů.

Další svědectví jednoho z vás:

„Vždy stál raději na straně milosrdenství a hledání cesty pomoci než na cestě práva a slepého řádu. V tomto postoji mne vždy fascinoval a byl pro mne příkladem.“

Takový byl Milan.

Jaký byl v rodině? Byl to velký On. Tak jste ho častokrát nazývali. Velký On. Stavěl se do pozice Já a Vy, ne já a ty. Protože to jeho Já jste byli Vy. Měl tak široké srdce a vy jste cítili tolik lásky. Velký On si našel čas pro vás, mistrně Vás zatáhl do svých aktivit. Velký On vás nesmírně potřeboval a byl na vás závislý. Za tím, jaký byl, a za jeho úspěchy si stála ty, Jani, která jsi ho dokázala držet, povzbuzovat, dávala jsi mu prostor, milovala jsi jej a stála vždy s ním. Všichni víme, co jsi pro něj znamenala. Byl romantický, nejvíce, když jste byli na dovolených. Teď jste si to užívali a velký On byl šťastný. Ve středu, v den tvého výročí a v den před jeho smrtí, si připravoval soutěž v recitaci pro mateřskou a základní školu . Na tom jeho skicu papíru, kde si dělal potřebné poznámky k pozvánce a k průběhu, bylo napsané… „Jani, dnes je slavné výročí, vzpomínám. Posílám moc pusinek.“ Pak zase byly dál jeho poznámky k přípravě klubu mládeže v Komořanech. Pracoval a myslel na tebe. Aby Ti večer poslal krásnou SMS, která je ale jen pro Tebe.

Takový byl manžel a tatínek – Velký On.

Vy máte nyní zármutek a budete plakat a naříkat. Zanedlouho mne nespatříte, zanedlouho mne opět uzříte. Uvidím vás opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme.

Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Už to nebude jako dřív. Budete více plakat a rmoutit se, ale také od nynějška budete více toužit po příchodu Ježíše Krista. Budete daleko citlivější k vnímání bolesti a zármutku druhých. Budete více žít vírou, nadějí i láskou. Budete ještě více semknuti jako rodina kolem Ježíše Krista.

Takový byl Milan.

Zapomněl jsem říci něco podstatného. Byl takový díky Ježíši Kristu, kterého osobně znal. Byl takový díky Jeho milosti. Byl takový, díky Jeho odpuštění, ospravedlnění a posvěcení. Byl takový, protože žil tak, jak věřil.  Byl to velký Boží muž, který odrážel Boží lásku k nám.

Díky Bože za  takového Milana.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Milan Kašlík vystudoval Teologický semináŕ církve adventistů a svoje vzdělání doplnil studiem na pedagogické fakultě. Jako duchovní působil ve Vyškově, Zábřehu na Moravě a v Ostravě. Mimo jiné založil časopis pro mládež Impulz a dětský časopis Svišť. Stál u zrodu Klubu Pathfinder v České republice.

Jsme velmi vděční Pánu Bohu, že dal Milana Kašlíka, aby nás vedl, povzbuzoval, učil, měl rád!

mládežníci Milana Kašlíka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>